Pánově cestě dala jméno pověst, opat Selendr prchal z Broumova před protestanty jinudy

Pánova cesta patří mezi turisticky nejoblíbenější trasy v oblasti Broumovských stěn. Vede z Broumova přes hřeben Stěn a poté klesá mělkým údolím k potoku, který stéká do Hlavňova. Za svůj název vděčí trasa pověsti, podle níž tudy prchal v noci z 5. na 6. února 1619 z Broumova do Police nad Metují opat Wolfgang Selendr z Prošovic. Jméno cesty a pověst zpopularizoval polický historik Václav Vladivoj Tomek (1818 – 1905) na základě poněkud zmatené zmínky v Pamětech polického Mariánského bratrstva z roku 1748. Skutečnost ale byla zcela jiná, opat Selendr dnešní Pánovou cestou neutíkal, oné mrazivé noci se vydal do Police nad Metují z Broumova přesně opačnou cestou, přes Slezsko.

Nicméně připomeňme si ve stručnosti příběh, za jehož uchování vděčíme další významné osobnosti z Policka, spisovateli a národopisnému sběrateli Antonínu Krtičkovi.

Region severovýchodních Čech, obzvlášť oblast pod bájným Ostašem a vrchy Borem a Hejšovinou, patřil v historii mezi velice výbušné a plné neklidu. Bylo to způsobeno i skutečností, že oblast patřila díky zdejším vrchnostem mezi protestantské bašty v Českém království a to v sousedství tvrdě katolického Broumova, kde sídlil samotný opat, nedělalo dobrotu.

Bylo tomu i ve vyhrocené době po vyhození pražských místodržících z oken Pražského hradu v květnu 1618, kdy Češi vypověděli poslušnost rakouskému domu a zvolili si do čela správu 30 direktorů. Nová prozatímní vláda nařídila otevřít protestantské kostely a vypovídala ze země katolické pány, kteří se svým chováním v minulosti provinili na svých panstvích útlakem a brojením proti nekatolickému vyznání svých poddaným. Jedním z nich byl právě i broumovský opat Wolfgang Selendr z Prošovic. Ten se odmítl svému vyhnání ze země podřídit a zůstával i nadále v broumovském klášteře.

Když 5. února 1619 přijeli do Broumova dva stavovští komisaři, rytíř Jan Arnošt z Milic a zeman Jan Havránek, kteří měli převzít polické a broumovské panství se všemi jeho poklady, zjistili, že opat je stále ve městě přítomen. V následné prudké hádce si opat proti sobě oba emisary ještě více popudil a celá bouřlivá rozprava se za pár okamžiků rozšířila mezi široký lid, což se stalo roznětkou k povstání proti klášteru i samotnému opatovi. Dávná nenávist proti opatovi se vystupňovala do té míry, že měšťané obklíčili budova kláštera a usilovali o vydání opatovy osoby. Když opat poznal, že mu hrozí nebezpečí, uvažoval, jak by z kláštera uprchl. Broumovský klášter jakožto bývalý župní hrad stojí z jedné strany na vysoké skále a útěk byl možný jen tímto směrem. Opat Selendr se přestrojil za sedláka, počkal až se zcela setmí a pomocí dlouhého provazu vylez oknem z nejnižšího patra a spustil se k zemi. Když se vzbouření lidé dostali do kláštera, opata již nikde nenalezli a začali jej proto stíhat na všechny strany. Leč marně, opatovi se podařilo prchnout.

Jelikož byla tehdy vánice, opat brzy ztratil cestu a dle pověsti požádal o pomoc v chalupě u uhlíře Vacka. Ten svolil a vyslal s opatem na cestu svého dvanáctiletého syna Františka. Ten převedl opata přes Stěny až do kláštera v Polici nad Metují. Okamžitě vzbuzený klášterní konvent zjistil, kdo je oním nočním hostem. Druhý den poličtí slíbili opatovi věrnost a ochranu.

Na znamení vděčnosti Polickým přikázal opat postavit zvláštní sloup, na kterém byla vytesána písmena M.F. (Mei Fideles – Mým věrným). To bylo určeno obyvatelům Police, zatímco na protější stranu, směrem k Broumovu byla vytesána ruka držící metlu jakožto hrozba Broumovským.

A jaký byl životní osud prchajícího opata Selendra? V Polici vydržel pod ochranou místních ještě dva měsíce, 29. dubna se musel poroučet i odtud. Ač těžce nemocen, vydal se na Moravu, kde v září ještě téhož roku 1619 v Domašově zemřel. Jeho příběh fascinuje návštěvníky tohoto cípu Čech i v dnešních dnech, Pánova cesta patří mezi turistická lákadla Broumovska a vůbec nikomu nevadí, že opatův útěk údolím Stěn je pouhá legenda a že vše bylo trošku jinak.

-jš-