Jan Křtitel Kuchař, proslulý český varhanní mistr z dávných časů

O varhanách se obvykle mluví jako o královskému nástroji, v tónech jehož píšťal se snoubí velebnost i prostota. Ačkoliv jejich hvězdnou dobou bylo období baroka, kdy se na nich provozovaly monumentální koncerty, dodnes patří mezi nejpopulárnější hudební nástroje co do poslechu. Důkazem toho mohou být přeplněné koncertní sály a kostely nejen ve velkých městech, kde se hrají i několik staletí stará díla.

Mezi věhlasnými světovými veličinami historie varhanní hudby je možno nalézt i jméno východočecha Jana Křtitele Kuchaře. Slavný hudebník se narodil 5. března 1751 v Chotči nedaleko Jičína a letos si tak připomínáme 265. výročí od jeho narození.

Tak skvělý je váš kuchař…
29. října 1787 byla Praha od rána doslova na nohou. Toho večera se měla v Nosticově (dnešním Stavovském) divadle konat světová premiéra opery Don Giovanni (celým jménem Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni) od Wolfganga Amadea Mozarta a na motivy libreta italského básníka Lorenza da Ponteho. Všeobecné vzrušení Pražanů přiživovala fáma, že salzburský mistr dopisoval předehru ještě poslední noc před premiérou. A však důvěra ve schopnosti ansámblu Bondiniho operní společnosti a Mozartova génia brzy zarazila všechny klevety. Všichni si totiž dobře pamatovali na starší skladatelovy počiny jako Figarova svatba a Pražská symfonie, jimž se dostalo triumfálního přijetí, jelikož přinášely úplný vrchol světové hudby té doby.

U tak velké kulturní události nechyběl ani Jan Křtitel Kuchař. A co více, po samotném Mozartovi (jenž provedení celé opery osobně řídil) byl hned druhou nejdůležitější figurou celého večera. Seděl totiž za clavicembalem, při jehož tónech pěvci pronášeli mezi jednotlivými áriemi své recitativy.

Kuchařovo privilegované postavení nebylo náhodné. V tu dobu již byl blízkým přítelem a spolupracovníkem o pět let mladšího Mozarta. Rovněž patřil mezi první umělce, kteří rozpoznali hudebního génia, který třímá v Mozartovi a své síly napnuli k jeho rozvinutí. Jinak v té době Kuchař už patřil mezi vyhlášené varhaníky, jehož fugy, toccaty či fantazie patřily v Praze mezi hojně vyhledávané a navštěvované. Vzdělaní Pražané chodili ke Kuchařovi kupovat i jeho klavírní výtahy z oper a řada z nich právě pocházelo i z pera Mozartova.

Svou osobní náklonnost ke Kuchařovi vysekl i samotný Mozart, a to způsobem sobě vlastním. Ve finále druhého dějství si Don Giovanni při večeři pochvaluje, jaké dobré jídlo mu je servírováno a jeho sluha Leporello mu přizvukuje. Prozpěvuje přitom italsky popěvek, který v překladu znamená „tak skvělý je váš kuchař…“. Traduje se, že při premiéře představitel Leporella, italský pěvec Felice Ponziani proslulý svou perfektní dikcí a hereckým projevem, stojí na okraji pódia, popěvek čtyřikrát opakuje a při něm kyne rukou na Kuchaře za clavicembalem v orchestřišti. Originálnost celého okamžiku podtrhuje fakt, že samotná věta „o dobrém kuchařovi“ zaznívá v citaci slavné melodie „Non piú andrai“ z Figarovy svatby, kterou Pražané tolik milovali.

Samotné provedení opery znamenal obrovský triumf a spokojeni tak mohli být všichni: impresário Pasqual Bondini měl vyprodáno, Mozart dostal za operu královský honorář a Kuchař získal nemalou finanční sumu za účinkování a posléze i za klavírní výtahy z opery, které brzy vytvořil.

Syn sedláka a hostinského
Jak už tomu většinou bývá u velikánů historie, tak ani Jan Křtitel Kuchař neměl ve svých začátcích na růžích ustláno. Narodil se do rodiny hostinského a sedláka Josefa a jeho ženy Alžběty. Jejich hospodářství však příliš neprosperovalo a o zámožnosti nemohl být ani řeči.

Rozhodující zlom nastal, když se Kuchařova rodina přestěhovala do Mlázovic, kde byl farářem rodinný příbuzný Jan Procházka. Vnímavý kněz se posléze přičinil, aby malému Janovi bylo dáno patřičné hudební vzdělání a nasměroval jej k varhanám. Základy hry na ně mladý Jan Křtitel Kuchař získal u Alexe Tháma v podkrkonošském Vrchlabí, odkud posléze zamířil na jezuitská gymnázia v Hradci Králové a Jičíně. Během jičínských studií už se zdokonalil ve hře na varhany natolik, že už zastával místo varhaníka v místním kostele.

Kromě muzicírování na mších se Kuchař začal pouštět už i do vlastní tvorby. Ta se už tehdy však vymykala svou neobvyklostí a originalitou, že opět zasáhl mlázovický farář Procházka a nasměroval mladíka na filozofická studia do Prahy a zároveň mu zařídil hodiny u pražského mistra Josefa Seegera. Během studií Kuchař zastával post zástupce varhaníka v kostele Panny Marie před Týnem a varhaníka v kostele sv. Haštala.

Zásadní posun v Kuchařově kariéře nastal v roce 1772, kdy byl jako jednadvacetiletý jmenován varhaníkem v kostele sv. Jindřicha na Novém městě, kde působil do konce srpna 1790. Po dvaceti letech odsud odchází na pozici hlavního varhaníka ve strahovském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Na konci října 1779 se Kuchař žení s Janou Košťálovou, dcerou Karla Košťála z Mšena. Z manželství vzešlo šest dětí, dva synové a čtyři dcery.

Svobodný zednář
Kuchaře a Mozarta nespojovala jen kolegiální náklonnost a láska k varhanní hudbě. Oba muže vedle jejich profesionálních hudebních zájmů totiž pojila i účast v zednářském hnutí. Ovšem zatímco Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže „Zur Wohltätigkeit“ už v prosinci 1784, o pět let starší Kuchař se stal členem pražské lóže „U devíti hvězd“ teprve v roce 1791, kdy byl zasvěcen do prvního stupně „učeň“ a obdržel pořadové číslo 35.

Historické prameny přitom nevylučují, že k rozhodnutí zapojit se do zednářského hnutí přispěl i příklad, který mu dával obdivovaný Mozart. Nové podněty mohla Kuchařovi přinést i Mozartova poslední opera Kouzelná flétna, jenž je plná narážek a alegorií na zednářské hnutí.

Jan Křtitel Kuchař zemřel 18. února 1829 ve svém domě na Pohořelci, který se dochoval až do dnešní doby. O dva dny později bylo za něho v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, kde na kúru za varhanami strávil tolik let, slouženo zádušní requiem. S Kuchařovou smrtí končí slavná škola starých českých kontrapunktistů (někdy do ní bývá zařazován i Jakub Jan Ryba). Bylo to pak jen ironií osudu a dějin, že skladby těchto starých mistrů dlouho ležely zasypány prachem a na výsluní a do koncertních sálů se dostávají až v posledních letech. A zasloužený ohlas sklízejí oprávněně.

-jš-